Vyberte si

Voják

Cílem každého genealogického bádání je nalézt předky a uspořádat je v časové posloupnosti do přehledné struktury. Existuje více možných řešení jak to provést, nabízím vám zde dvě nejoblíbenější.

Rodokmen

Ukázka rodokmenu

Pod slovem rodokmen se v nejširším slova smyslu někdy rozumí jakákoliv forma uspořádání předků, ale přesně vzato jde o zcela konkrétní variantu sledující otcovskou linii. Zahrnuje tedy vašeho otce, děda, praděda atd., vždy však jen toho z otcovy strany. Pokračuje tak daleko do minulosti kam až to jde (tj. kam až sahají dostupné matriky). Je soupisem všech předků, kteří nosili vaše příjmení, ovšem včetně manželek a sourozenců. Rodokmeny bývaly typické pro šlechtické, nebo královské rody, v učebnicích historie můžete najít na tomto principu sestavený třeba rodokmen Přemyslovců, nebo Lucemburků. Rodokmen nezobrazuje všechny vaše předky, nicméně jsou to ti nejdůležitější.

Nejstaršího nalezeného předka můžete považovat za praotce vašeho rodu. Nejstarší matriky (obvykle ze 17. století) obsahují obvykle jen velmi málo informací a je třeba je doplňovat z historického kontextu. Čím více se blížíme do přítomnosti, tím jsou zápisy obsažnější a vypovídají více a více o členech vašeho rodu, jejich životech, počátcích i koncích.

Vývod

Ukázka vývodu

Vychází od osoby žijící v přítomnosti a sleduje její rodiče, prarodiče atd., a to v mužské i ženské linii. Vývod vychází z faktu, že na osobnosti lidského jedince se podílí různou měrou otec i matka a může být cennou informací i z hlediska genetického, či zdravotního. Vývod, jak je zřejmé, nemá jednoho praotce, ale celou řadu prarodičů. V každé další generaci, o kterou se posuneme do minulosti, se počet prarodičů pravidelně zdvojnásobuje, jejich počet v dané generaci tak můžeme snadno určit. Například v sedmé generaci, kam je obvykle možné se bez větších obtíží dostat, má každý současník 64 předků (za všech sedm generací je jich však už 126). Se štěstím je možno pokračovat i dále – to záleží na existenci matrik. Právě na zachovalosti archivních dokumentů závisí úplnost vývodu. Zkušenost říká, že žádný vývod není úplný, vždy zůstanou některé větve slepé.

Historie domů a sídel

Rodinná historie by neměla být jen souhrnem jmen a dat předků. Lokalizace domů ve vesnicích, městečkách a městech v nichž předkové žili a jejich zasazení do konkrétního historického rámce umocňuje vaši představu o jejich životě. Vycházíme zde z gruntovních a pozemkových knih, katastrů a různých demografických evidencí. Působivým dokladem mohou být historické katastrální mapy, které poskytují poměrně přesné obrazy historických sídel a příbytků téměř 200 let zpátky.

Někdy nacházíme předky na poměrně malém prostoru, jindy nás pátrání naopak zavede do vzdáleného kraje. Může jít buď o přistěhovalce ze zahraničí, nebo naopak o vystěhování předků, nejčastěji za oceán. I ty lze vypátrat v zahraničních archivech, nebo spoluprací se zahraničními kolegy. Zjistíme-li zahraniční původ v některé z rodových větví, je možno zjištěná fakta potvrdit, či upřesnit genetickými metodami. Rozbor DNA umožňuje stanovit tzv. haplotyp, vypovídající o etnickém a geografickém původu předků.